Jako každý slušný člověk si potrpím na to, abych měl na počítači jen takový software, který jeho autoři zpřístupní zdarma nebo který si řádně nakoupím. Je to nejen “správné” ale vhodné i z hlediska bezpečnosti. A základem je samozřejmě operační systém.
Windows 7 jsem si koupil nedlouho po jeho uvedení na trh. Využil jsem této příležitosti a postavil si nové pracovní PC spolu s OEM verzí Windows 7 Home Premium. Tu jsem k plné spokojenosti používal cca půl roku, když tu najednou po jedné aktualizaci na mě vyskočilo upozornění, že můj systém je nelegální a že jsem se pravděpodobně stal obětí softwarového piráctví. Doplněno zčernalou plochou a po restartu na mě vyskočilo okno, které mě informovalo o tom, jak si mám zakoupit legální systém.
Musím říci, že jako platící uživatel jsem byl dost zklamaný, obzvláště když opravdoví piráti s podobnými hláškami problém nemají. Přemýšlel jsem zda mi někdo neukradl sériové číslo nebo zda nemám v PC nějaký škodlivý kód. Oboje možnosti velmi nepravděpodobné a nakonec se ani jedna z nich nepotvrdila, ale už jsem hledal číslo na infolinku Microsoftu.
Nakonec se to vyřešilo…ehm…samo. Jak praví známá poučka, většinu problémů vyřeší vypnutí a znovu zapnutí. V mém případě pomohlo až teprve třetí zapnutí (řekl jsem si že ještě zkusím PC jednou zapnout a reaktivovat), ale najednou bylo z ničeho nic po problému. Několik hodin bádání, přemýšlení, stresování samozřejmě v tahu. Začínám se bát, čeho se dočkám příště.
Je mi z toho trochu smutno, tohle by se platícím zákazníkům stávat nemělo. Trochu mi to připomíná ještě nehoráznější porovnání, kdy divák, který si koupí originální DVD s filmem musí přetrpět desítky minut nepřeskočitelných trailerů, licenčních upozornění, varování a reklamních spotů, kdežto divák, který si zdarma stáhne nelegálně nasdílený film z internetu, ho jen pustí a od první vteřiny sleduje film, na který se těší.
Toto není ta správná cesta.
Při jedné nedávné diskusi a hořekováním nad kvalitou (obsahovou) vysílání České televize, jsem si položil otázku, zda vlastně vůbec dnes v době internetu v každém mobilním telefonu, každé domácnosti a obecně snadno dostupných informací, si ještě potřebujeme povinně platit média veřejné služby.
Každý kdo má dnes televizi musí ze zákona povinně platit poplatek a pak se za něj dívá na „čecho decho“ teleshoping, na nevyvážené zpravodajství, tendenční a zaujatou publicistiku (opravdu mi nedělá problém v 80% uhodnout jaký názor má moderátor nebo autor reportáže, a myslím že ani vám). Je mi k pláči sledovat kvalitu vytvořených seriálů nebo produkovaných filmů, pořady typu Pošta pro tebe či Bludiště. Potřebujeme skutečně čtyři kanály? A proč máme za své povinně odevzdané peníze sledovat reklamu nebo neustálé upoutávky na produkci a pořady České televize? Už desítky let jsou v ČT stále stejní a stejně špatní lidé, kteří rozhodují o čem budou informovat, jakým způsobem informace podají a díky možnosti takto působit na významnou skupinu obyvatel, mají obrovskou moc, kterou umě zneužívají. A když tam chtěl jeden z řádně zvolených ředitelů vnést svěží vánek, uspořádali stávku, kterou samozřejmě podali tak, aby jim část veřejnosti ještě zatleskala.
OtterBox je americká firma, která vyrábí
ochranná pouzdra pro mobilní telefony. Co jsem si pročítal zahraniční
fóra a zkušenosti uživatelů, má velmi dobrou reputaci a tak jsem se rohodl
ho také vyzkoušet. Jejich nejvyšší (nejodolnější) řada Defender mě od
začátku lákala svou robusností a sliboval jsem si od ní, že z mé Nokie
E72 udělá trochu alespoň trochu odolnější přístroj, který se nebudu
muset obávat vytáhnout do přírody.
Pouzdro řady Defender se skládá ze tří základních částí. Přes klávesnici se přiloží průhledná a velmi tvárná membrána, která se připevní díky křidélkům na zadní stranu telefonu (bez lepidla, čistá přilnavost). Vše je samozřejmě přesně na míru telefonu, ale materiál membrány se navíc krásně vytvaruje přes klávesnici, takže se na ní stále velmi dobře píše.
Drouhou částí je rám z tvrdého plastu, do kterého se telefon obalený membránou pevně zasadí (zacvakne). Rám je perfektně vytvarovaný na míru a u mé E72 obsahuje všechny potřebné otvory – nabíječka, paměťová karta, sluchátkový vástup a tak dále. Telefon zasazený do ochraného pouzdra není co do funkčnosti jakkoliv omezen. Rám navíc obsahuje odolnou fólii přes displej a přes sklíčko fotoaparátu.
A poslední částí odolné konstrukce Defendera je vnější gumový plášť, který je z jedné celistvé části a který obalý celý rám telefonu. Je velice příjemný na dotek a má za úkol zmírnit případný náraz na tvrdou zem. Kromě toho dobře svírá plastový rám v zacvaknuté poloze.
Celé je to velice pěkně vyrobené a přestože telefon značně zvětší své rozměry, dá se plnohodnotně používat a to je nejdůležitější. Vložení telefonu postupně do všech tří částí pouzdra zabere odhadem asi minutu. OtterBox dodává k Defenderovi ještě plastové pouzdro s klipem na opasek, do kterého lze telefon jednoduše zacvaknout (škoda že jen s klipem na opasek, líbilo by se mi ještě třeba uchycení plastového pouzdra na řidítka kola).
OtterBox není nejlevnější, řada Defender stojí 50$, ale cena je na výrobku vidět, je to poctivé a hlavou vymyšlené outdoor pouzdro. Není k dispozici pro všechna zařízení, ale z pochopitelných důvodů se dělá jen pro populární dražší telefony a PDA (ale těch není zase tak málo). Pokud budete chvilku googlovat, není problém najít nějaký slevový kupón na nákup přímo ze stránek výrobce. A ještě levněji se dá většinou sehnat nový na Ebay. U nás se zatím moc neprodává, prvních pár vlaštovek se objevilo pro Blackberry.
Celkově jsem z pouzdra nadšen, působí na mě robusně a když vyrazím do přírody nebo na dovolenou pod stan, konečně se nebudu muset bát na něj sáhnout špinavou rukou, bát se každé kapky děště nebo s ním manipulovat v prašnějším prostředí. Uvidíme jak obstojí třeba po roce používání.
Mobilní operační systém Symbian stojí v poslední době u vývojářů na samém pokraji zájmu (přestože celkový počet existujících aplikací je obrovský). Ani se jim moc nedivím. Jednak je to proto, že za poslední léta přišla na trh silná konkurence mobilních operačních systémů, pro které se programuje lépe a pohodlněji než pro dnes již „zastaralý“ Symbian S60, jednak možná proto, že na Symbianu je velice dobře implementovaná J2ME a nejspíš také proto, že jsou obtěžováni nesmyslným a drahým podepisováním aplikací. Proto se už ani moc nedivím, když u spousty nových online služeb mají klienty na všechny používané mobilní platformy kromě Symbianu.
Do budoucna by to snad mohlo změnit již realizované uvolnění systému pod Open Source, podpora QT a chystané nové verze Symbian2 či spíše Symbian3. Přes to všechno ale i dnes existuje spousta naprosto fantastických Symbian aplikací, které jsem si oblíbil a které používám, a které bych Vám rád tímto článkem doporučil.
IM+ – Člověk by nevěřil jak je těžké najít Jabber klienta pro Symbian. IM+ je ale vynikající. Nechybí žádné důležité funkce, je stabilní a za těch 10$ rozhodně stojí. Jediné co mi vadí je jeho pomalost při psaní. Alternativou je Slick který je ale pouze v testovací alfa verzi a opravdu velice často mi padal.
Gravity – Asi nejlepší aplikace vůbec je Gravity. Fantastický Jabber klient, který v poslední testovací verzi slouží i jako čtečka Google Readeru, Foursquare klient nebo třeba Facebook klient (facebook zatím jen hodně jednoduše). Vše skvěle přehledné, ergonomické, plno funkcí. Zde opravdu tleskám.
Pixelpipe – Pixelpipe není uplně až tak aplikace, jako spíš služba. Ta je napojena na široké portfolio sociálních sítí, fotogalerií, blogovacích systémů atd. (najdete tam opravdu kde co). Pomocí pluginu do Nokia Share Online pak můžete jedním kliknutím odeslat fotku (přímo z aplikace fotoaparátu) či text na vybraná místa (používám například Facebook, Smugmug). Obzvlášť na fotky jedinečné, líbí se mi především začlenění do systému telefonu.
Nokia Messaging – Unikátní e-mailová aplikace/služba přímo od Nokie. Dokáže zajistit e-mail push podobně jako WM se službami Exchange nebo Blackberry. S tím rozdílem, že to celé funguje na jakémkoliv e-mailovém účtu (POP3, IMAP). Doručení e-mailu je bleskově rychlé, přenesená data jsou komprimována a před zobrazením optimalizována pro mobil. Líbí se mi že nepozoruji negativní vliv na výdrž (přestože telefon musí být neustále připojený!). Tahle služba měla důležitý vliv když jsem vybíral nový telefon. A dosud nezklamala.
Nokia mapy – Netřeba rozepisovat, o těch se toho v poslední době napsalo mnoho. Tak jen ve zkratce – plnohodnotná navigace zdarma. Navigační schopnosti (kladu důraz především na výběr trasy) jsou velmi dobré.
Sports Tracker – A do třetice aplikace od Nokie, zatím ve fázi beta. Aplikace zaznamená sportovní aktivity (mě naučila běhat a opravdu mě to baví), trasu, převýšení, spálené kalorie a spoustu dalších statistik. Pokud třeba poběžíte (půjdete, pojedete na kole…) stejnou trasu jako dříve, ukáže Vám zda zaostáváte nebo se zlepšujete (takový souboj se svým virtuálním já, podpobně jako umí sportovně laděné Garminy). Data uploaduje na server, kde se statistiky prohlíži velmi pohodlně a přehledně. Na mapě Vám ukáže kde jste poslouchali jakou hudbu nebo umístí fotky na místa kde jste je pořídili. Vše můžete sdílet. Opět musím zatleskat, vynikající služba.
Putty – Klasika pro komunikaci se vzdálenými servery. Zmiňuji především proto, že v porovnání s Putty na Windows Mobile je tato na Symbianu z neznámého důvodu DALEKO rychlejší, svižnější a pro mě i ergonomičtější. Využívám často pro správu domácího serveru na cestách.
Wavelog – Celkem slušná aplikace na blogování z mobilu. Podporuje WordPress (a další rozšířené blogovací systémy), což jsem si vyzkoušel v některých předchozích příspěvcích na tomto blogu. Vývoj byl ale v podstatě ukončen z důvodů zmíněných na začátku. Škoda. I tak je ale dobře použitelný.
Už dříve jsem se tu věnoval domácím multimédiím, ať už stavbě HTPC (hardware, software, nastavení) tak třeba zajímavým bednám se zesilovačem. Dost se toho od té doby změnilo (možná by stálo za to to trochu aktualizovat), co se ale nezměnilo je potřeba vše pohodlně ovládat. Občas už mi z toho šla hlava kolem, když byl stolek plný dálkových ovládání a tak jsem se rozhodl si pořídit nějaké univerzální a když už, tak rovnou to nejvyhlášenější od Logitechu.
Logitech Harmony je
celá řada univerzálních dálkových ovládání. Jednotlivé typy se liší
počtem tlačítek, displejem a některými více či méně zanedbatelnými
funkčními odlišnostmi, ve výsledku s nimi ale vždy lze ovládat velice
pohodlně libovolnou kombinaci domácí elektroniky. Funguje to tak, že na DO
stisknete tlačítko například pro „sledování televize“ přičemž se
automaticky zapne TV, zesilovač a případně set-top box nebo satelitní
přijímač. A pokud budete chtít přepnout kanál, upravit hlasitost nebo
zobrazit nastavení, Harmony tento signál automaticky rozdistribuuje do
správného zařízení a celá sestava elektroniky se z hlediska ovládání
chová jako jeden přístroj.
Nastavení probíhá přes aplikaci na PC, která v podstatě jen zprostředkovává zobrazení webové aplikace běžící na serveru Logitechu. Všechna data (nastavení) jsou uložena na jejich serveru a jakmile vše nastavíte k obrazu svému, aktuální data se nahrají do ovladače přes USB. Nemusíte mít obavy, že by Harmony nezvládlo nějaký přístroj. V jeho databázi je prostě úplně všechno a tím myslím opravdu všechno :) A pokud bysyte náhodou měli přeci jen s něčím problém, většina Harmony DO se dokáže naučit nové příkazy tím, že na ně namíříte originální DO a stisknete požadované tlačítko.
Já jsem zvolil model 880/885, který se u nás tenkrát prodával kolem 7 tisíc, což byla celkem brutální cena, která mě donutila nakupovat přes E-bay. Tam mě DO vyšlo na cca čtvrtinovou cenu. A jak se tak dívám, stejné je to i dnes. Srovnatelný model 895 stojí také přes 7 tisíc, ale není problém se na E-bay vejít do dvou tisíc a to i s dopravou. Ty rozdíly jsou neuvěřitelné.
Celkově mohu Logitech Harmony jedině doporučit. Nastavení není úplně jednoduché, obzvlášť pokud chcete nastavit různé specialitky, ale spoustu informací najdete na diskusním fóru kde je většina problémů již několikrát vyřešených a z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že funguje i oficiální podpora od Logitechu, které na mé dotazy (zaslané přímo z PC aplikace) odpovídala maximálně s jednodenním zpožděním.
Zoner Photo studio jsem si velice rychle oblíbil. Kdysi jsem testoval opravdu hodně grafických programů na úpravu fotek a už tehdy se mi Zoner PS moc líbil. Verze 12 s přepracovaným uživatelským rozhraním mě navíc dostala jednoduchým ovládáním, příjemným vzhledem, ale i novými funkcemi. A tak když mi zbývaly poslední dvě možnosti spustit trial verzi, hledal jsem, kde PS co nejvýhodněji nakoupit.
Nedávno Zoner poskytoval jeden den Home verzi úplně zdarma na GiveAwayOfTheDay ale to pro mě nebylo až tak zajímavé, chtěl jsem profi verzi. Při této příležitosti se však v komentářích oběvil slevový kupón s 50% slevou právě na Profi verzi. Kód zní GOTDZPS12 a i když podle informace v komentářích měl platit také jen jeden den, je aktivní stále i v době psaní tohoto příspěvku. Nefunguje v české verzi e-shopu, je potřeba použít ten anglický, ale to ničemu nevadí :) V případě, že máte paypal nebo platební kartu, máte PS koupené během pár minut. Doporučuji nakoupit v EURech nebo dolarech a kurz nechat přepočítat až podle Vaší banky. Bývá to výhodnější. Cena/výkon bezkonkurenční.
Díky Zonere za skvělý software.
Měl jsem doma už celou řadu routerů a žádný z nich toho dlouhodobě moc nevydržel. Dvakrát wifi Linksys, dvakrát Asus 500gP z nichž jeden mi slouží dodnes jako tichý a úsporný domácí server a nebo kabelový SMC. Kromě zmíněného serverového Asusu na kterém neběží wifi, se postupně všechny odporoučely do věčných lovišť a tak jsem přemýšlel co dál.
Rozhodl jsem se upgradovat na gigovou síť, protože přecijen kvůli práci přenáším mezi počítači větší množství dat, ale i na zálohování na síťový disk nebo přenos videa na HTPC je každé zrychlení velice vítané. Ovšem wifi routerů s gigovou sítí kupodivu dnes na výběr moc není nebo alespoň těch které to mají nejen ve specifikaci, ale mají i dostatečně silný procesor, který dokáře takovou propustnost zvládnout. Zaujala mě ale celkem novinka od Ubiquiti Networks RouterStation pro.
Jedná se o v podstatě druhou vylepšenou verzi tohoto přístroje (bez "pro"), které z této desky (ano, jedná se v podstatě jen o all-in-one desku) dělá unikátní zařízení pro domácí server nebo router. Procesor běží na relativně dostačujících 680MHz, široké možnosti napájení, slot pro SD/CF kartu, USB port, 128MB operační paměti a tři miniPCI sloty jsou za necelých 1700,- až neskutečně skvělou nabídkou. Je třeba připočítat nějaký case, moc pěkný kovový například zde a wifi miniPCI kartu s kablíkem (výhoda je, že máte možnost výběru podle vlastních požadavků). I tak se ale vejdete do 2500,- za velmi nadupaný a přitom úsporný router/server.
Ubiquiti Networks prodává RouterStation s předinstalovaným OpenWRT, což je speciální (téměř plnohodnotná) linuxová distribuce právě pro nejrůznější routerové krabičky, kterou mám docela rád. Přišlo ale rozčarování neboť se mi v OpenWRT nepodařilo rozběhat ani jedni ze dvou wifi miniPCI karet, která mám doma (Atheros a Broadcom). I přes upgrade na nejnovější verzi se podařilo nakonfigurovat jen Atherost, ale po krátkém spojení se celý systém vždy restartoval. Dokumentace k OpenWRT je bohužel tragická a na fórech jsem brzy zjistil, že se svým problémem nejsem sám. Vyměnil jsem tedy OpenWRT za DD-WRT což je podobný systém obohacený o propracované GUI s nastavením a rázem vše běhalo jak po másle. DD-WRT je sice placený systém, ale těch 20€ za to rozhodně stálo, i když se tím celková cena opět o trochu navýšila.
Přenos v síti se díky GLAN zrychlil asi osmkrát, DD-WRT je stabilní, wifi při použití nejlevnější Atheros karty od TP-Link je také bezproblémové. Možnosti DD-WRT jsou takřka stejné jako OpenWRT, ovšem s parádní dokumentací a pohodlnou konfigurací. Doporučuji.
O víkendu před Vánocema, zrovna když jsem začal marodit, mi z nahřátého bojleru přestala téct horká voda, tekla sotva vlažná. Ověřil jsem, že bojler nahřívá a že v něm pak horká voda opravdu je (teploměr nebyl rozbitý) a pár vteřin vždy horká i tekla. Ale tím se člověk ani neosprchuje. A jelikož je bojler majetkem města a platím za něj měsíční nájem, hned po víkendu jsem informoval správu městských bytů.
Tam se na mě tvářili jako bych spadnul z višně a jak mi nemůže téct teplá z nahřátého bojleru. A tak i přesto že jsem zdůrazňoval, že bojler jinak nahřívá a funguje, mi tam poslali elektrikáře. Ten potvrdil co jsem říkal, že elektrikou to není, tam je vše v pořádku. Tak mi konečně poslali instalatéra. Ten ale vypadal, že ho zdržuju od nakupování dárků nebo co, jeho diagnostika probíhala tak, že si sáhnul na vlažnou vodu z kohoutku, řekl že to nenahřívá (na poukázaný teploměr na maximu nereagoval) a že to tedy máme rozbitý (bingo!) a mám si na městě zažádat o nový a po novém roce (20 dní bez teplé vody s malým miminkem?) snad daj.
To jsem tedy reprodukoval na městě. Což okamžitě odmítli, to přeci nejde jen tak novej bojler. A poslali mi tam znovu elektrikáře. Ten samozřejmě znovu vše proměřil a potvrdil evidentní věc od samého začátku, že bojler nahřívá. A jelikož už bylo úterý večer, zbýval poslední všední den do vánočních svátků, docházela mi trpělivost zasedl jsem ke Googlu a trochu zagoogloval.
Po pěti minutách jsem věděl přesně jak můj bojler vlastně funguje a po deseti minutách jsem měl jasno v čem bude můj problém – prorezlá přepadová trubka! Pokusil jsem se to vysvysvětlit odpovědným osobám, aby mi poslali někoho, kdo by to rozebral a opravil. Ale to prý nejde a že si mám tedy koupit vlastní bojler nebo počkat do března až jim schválí nový rozpočet a budou mít na nový oni (to už jsem bral opravdu jako vtip).
Tak jsem se na ně vykašlal. Bojles jsem rozebral s horečkou sám, přepadová trubka se opravdu drolila mezi prsty, přesně jak jsem předpokládal. Nahradil jsem jí plastovkou za deset korun a vše vrátil do původního stavu. Bohužel jsem nesehnal jen nové těsnění, takže to občas trochu kape a až dorazí nebo u nás otevřou po novém roce obchod, ještě mě čeká jeho výměna. Ale i tak vím, že co si člověk neudělá sám, na to se spolehnout nemůže. Kvalita řemeslníků se kterými jsem měl tu čest je tristní a support od města, jako majitele bytu téměř nulový. No zajímalo by mě, jak by to vypadalo, kdyby se něco rozbilo někomu z těch odpovědných úředníků…
Po několika měsících od ztráty svého milovaného HTC Kaisera jsem si nadělil nový telefon Nokia E72. Což pro mě znamená po letech návrat k Symbianu, který po zralé úvaze a zhodnocení všech pro a proti zkrátka nejlépe odpovídá mým potřebám.
Za tu dobu, co jsem Symbian naposled používal (Siemens SX1, Nokia E61) se celkem příjemně vyvinul. Je to sice stále relativně uzavřený systém oproti Windows mobile nebo Androidu, který vám nedovolí zdaleka tolik úprav vlastního gui (S60 v mém případě) a stále otravuje i uživatele nesmyslným certifikováním aplikací, ba dokonce i portfolio aplikací není lepší než Windows Mobile, ale pak již následuje mnoho pro mě zásadních výhod. Prakticky vše hned od základu funguje, výdrž při intenzivním používáni se nepočítá v řádu hodin, ale dní, fantastická aplikace Nokia messaging srovnatelná s Blackberry e-mail pushem, naprosto dokonalá a pohodlná správa připojení a konec konců i ono často kritizované gui S60 je koncipované tak, že si na něj nemám problém zvyknout a po pár hodinách ho používám přirozeňěji a rychleji než bych kdy používal jakékoliv prstopatlací dotykové.
A shodou okolností se toto vše spolu s dokonalou HW výbavou a nejlepší HW klávesnicí jakou jsem kdy na mobilu zkoušel, vešlo v případě Nokie E72 do nejmenšího telefonu, který jsem kdy dlouhodobě používal. Zkrátka se mi splnil sen mých často protichůdných požadavků.
Uvidíme jací budeme kamarádi třeba za rok 
Nedávno při pročítání jednoho z mých oblíbených blogů jsem se zapřemýšlel nad tím, jaká je to u nás bída s internetovými zpravodajskými servery a jak je dneska těžké nalézt opravdu seriózní report o každodennich událostech bez příměsi manipulativních a zkreslujících přiměsí. Z takových zpráv by ideálně čtenář neměl vůbec poznat, jaký názor má na situaci redaktor nebo šéfredaktor. Ale mediální interpretace je obrovská moc, které jen málokdo odolá.
Jako příklad mohu uvést namátkou jeden z mnoha takových článků z bahna největšího – idnes.cz. Už jen nadpis článku „Benda s kolegy prosadil zákaz odposlouchávat tuneláře či podvodníky“ který popisuje spřísnění odposlechů. Mohl by se ve stejném duchu jmenovat třeba „Benda s kolegy prosadil zákaz odposlouchávat těhotné ženy, vozíčkáře či těžce nemocné“ a byla by to stejná (manipulativní) pravda jako v nadpise který použili. Ale to by nevzbudilo tolik emocí, rozhořčených reakcí a nadávek na politiku. Takovéhle články jsou hodné blogu Radka Hulána (který je v tomhle mimochodem opravdu velmi dobrý, na blog ideální), ale na zpravodajském serveru?
Horší je to v tom, že na jiných serverech je situace jen o malinko lepší (stále však tragicky špatná). Z těch, které pročítám – ihned.cz, aktualne.cz, tyden.cz a další, které svou neserióznost ani moc neskrývají jako novinky.cz. Všechny neustále omílají nafouklé bubliny zvířecích chřipek, hlásají krize ze všech stran a hledají nové a nové šokujécí strašáky. Nezbývá než vše důkladně filtrovat, číst více zdrojů (pekelně časově náročné) a především si ke všem redaktorům a jejich zprávám uchovávat obrovskou míru skepse.
Řešením je v mých očích myšlenka na placené webové zpravodajství. Zaplacené tak, aby se nemuselo čtenářům podbízet šokujícími nadpisy a emotivními zprávami. Placené tak (nejlépe předplatným), aby nezáleželo na počtu návštěv, ale na seriózním podání zpráv a dobrém jménu vydavatele. Věřím, že pokud by se lidé naučili za zprávy platit přímo, prostor pro alespoň jedno seriózní vydavatelství zpráv by tu byl. Dnes marně hledám byt´ jediné.
I když lidé stejně budou ve většině číst (shánět, platit) raději zkreslenou, ale šokující nepravdu než mnohdy nudnou pravdu. Taková už je poptávka a masová nátura 
Posted by Wordmobi
Tags: bulvár, web, zpravodajství, zprávy
