Při jedné nedávné diskusi a hořekováním nad kvalitou (obsahovou) vysílání České televize, jsem si položil otázku, zda vlastně vůbec dnes v době internetu v každém mobilním telefonu, každé domácnosti a obecně snadno dostupných informací, si ještě potřebujeme povinně platit média veřejné služby.
Každý kdo má dnes televizi musí ze zákona povinně platit poplatek a pak se za něj dívá na „čecho decho“ teleshoping, na nevyvážené zpravodajství, tendenční a zaujatou publicistiku (opravdu mi nedělá problém v 80% uhodnout jaký názor má moderátor nebo autor reportáže, a myslím že ani vám). Je mi k pláči sledovat kvalitu vytvořených seriálů nebo produkovaných filmů, pořady typu Pošta pro tebe či Bludiště. Potřebujeme skutečně čtyři kanály? A proč máme za své povinně odevzdané peníze sledovat reklamu nebo neustálé upoutávky na produkci a pořady České televize? Už desítky let jsou v ČT stále stejní a stejně špatní lidé, kteří rozhodují o čem budou informovat, jakým způsobem informace podají a díky možnosti takto působit na významnou skupinu obyvatel, mají obrovskou moc, kterou umě zneužívají. A když tam chtěl jeden z řádně zvolených ředitelů vnést svěží vánek, uspořádali stávku, kterou samozřejmě podali tak, aby jim část veřejnosti ještě zatleskala.
Podíval jsem se do zákona o České televizi (pdf), co je vlastně za naše peníze jejím úkolem (zde vybíram jen to co se týká obsahu, technické zajištění mě nyní nezajímá).
Hlavními úkoly veřejné služby
v oblasti televizního vysílání jsou zejména
a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a
všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,
b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky,
c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky
pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich
náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní
původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby
tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických,
náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit
vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní
společnosti,
d) rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně
příslušníků národnostních nebo etnických menšin,
e) výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických,
dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a
vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.
(1) Česká televize naplňuje
veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, že
d) zřizuje síť vlastních zpravodajů,
e) v oblasti zpravodajských a publicistických pořadů zajišťuje
regionální vysílání prostřednictvím televizních studií České televize
(dále jen „televizní studia“) pro území jejich působnosti. Regionální
vysílání každého televizního studia musí vyváženě obsahovat
příspěvky z celého území jeho působnosti,
f) vytváří archivní fondy, udržuje je a podílí se na jejich využívání
jako součásti národního kulturního bohatství,
g) podporuje českou filmovou tvorbu,
h) vysílá díla domácí a zahraniční tvorby,
i) poskytuje alespoň na jednom vysílaném programu 24hodinovou programovou
službu, včetně aktuálního zpravodajství,
j) poskytuje teletextové služby,
k) opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými
titulky pro sluchově postižené nebo simultánním tlumočením do českého
znakového jazyka
Řeknu vám, to je ještě horší, než jsem čekal. Jak je u nás již tradičním zvykem, všechno jsou to obecné fráze s obtížnou definicí a nebo jsou to úplné nesmysly.
Bod a) dnes nefunguje. Zpravodajství a publicistika se veze na vlně honby za senzacemi, šokujícími zprávami a sdělování názorů redakce. A tak posloucháme nesmyslné strašení zvířecími chřipkami, globálním oteplováním a sledujeme uměle vytvořené senzační „kauzy“. Nevidím nic co by zpravodajství výrazněji odlišovalo od komerčních médií (ať už dostupných kterýkoliv kanálem).
Další body b)c)d)e) respektive d)e)i) (naplnění) si dnes nepotřebujeme speciálně povinně platit, toto dokážou poskytovat stějně dobře komerční média a především (daleko lépe) volný neregulovaný internet, které v každé oblasti přináší i větší hloubku, odbornost a šíři záběru. A to bez jakékoliv potřeby je k tomu nutit. Připadá mi to, jaky kdyby každý z nás měl v garáži Porsche (nebo si ho mohl kdykoliv levně koupit) a kromě toho si musel povinně ještě pronajímat Trabanta.
Na vytváření archivu f) nepotřebujeme televizi, to by jistě zvládl státní archiv. Povinná podpora filmové tvorby je také zvrácená. Proč by měl každý platit filmy? Proč zrovna filmy? Proč nepodporovat třeba autory blogů, spisovatele nebo programátory počítačových her? Jediná správná podpora je ta, která je určena poptávkou. Nevidím jediný důvod, proč by měl každý člověk někomu přispíspívat na tvorbu filmu, který si na sebe nedokáže vydělat.
Bod h) je úplný výsměch, co jiného by měla televize asi vysílat? Teletext j) v době internetu postrádá smysl. A bod k) je sice chválihodný, pokud ho TV skutečně splňuje, ale toto lze řešit jinak a efektivněji.
Z toho mi vychází, že pokud bychom Českou televizi zrušili nebo převedli na čistě soukromou společnost, o vůbec nic bychom nepřišli. Podobné to bude s Českým rozhlasem.
